Kousek od Fryštáku

schovával ve svém domě jistý pan Foukal dvě ruské radistky. Jednoho dne tam vtrhlo gestapo, děvčata sebrali a zastřelili, ale pana Foukala i s celou rodinou nechali na pokoji. Pan Foukal, statečný soudruh, dostal po 48 několik vyznamenání, kterými se řádně ozdobil při každé příležitosti. A stal se předsedou Svazu protifašistických bojovníků.

Děkuji

V první řadě za informace. Něco jsem již o vyvraždění obyvatel této osady slyšel, ale bohužel mám málo informací. Velmi bych stál třeba o nějakou knihu o tomto hnusném činu.

V druhé řadě díky za celý článek, který je napsán hodně "čtivě".

Autore

Beze slov.

VELIKY HNUS...

bylo take JAVORICKO... Myslim, ze zadny, co prezil Nemce nemusi...

Ploština v plamenech - nezapomenout!

Jako velmi mladý jsem četl knihu "Ploština v plamenech". Pak jsem ji někomu půjčil a již se mi nevrátila. Sice si nepamatuji, kdo ji napsal, ale přečetl jsem ji na "jeden" zátah. Jestli tam bylo něco "ideologického" jsem před těmi cca 50 ti lety nedovedl posodoudit, ale kniha se mi velmi líbila. A od té doby vím, že existovala i Ploština, i Prlov! A obě osady by neměly být zapomenuty. Neví někdo z diskutujících, zda se dá ještě někde sehnat?

Re: Ploština v plamenech - nezapomenout!

Třeba poradí strejda Google?

http://www.antikknihy.cz/seznam?page=shop.product_details&flypage=flypage.tpl&product_id=1982&category_id=56

Nezapomínat!

jako rodák z Prlova rozhodně říkám - nezapomínat!

Dějiny vždy píší vítězové a dnes jsou to bohužel ti, kteří II. světovou poprávu prohráli.

Zda-li pak nám vůbec zaplatili všechny reparace, k nimž byli tenkrát odsouzeni?

Autore,

především velký dík za článek, zrovna dnes jsem se mrkla na knihu Smrt na prahu života, kde tyto události z Ploštiny jsou vylíčeny. Máte pravdu, v rámci sblížení národů se špatné události nemají příliš připomínat, ale jestliže se média zmiňují o několika popravených Němcích a útrapách při jejich odsunu, pak je na místě dvakrát více připomínat, že k tomuto došlo až poté, co bylo popraveno mnoho mnoho Čechů. Češi byli také odsunuti, do vnitrozemí při zabrání pohraničí - a to bylo v roce 1938, čili dříve než 1945.

K prvnímu zamyšlení dodávám, že u Němců nebylo s blížícím se koncem války nic mimořádného, když zapalovali domy a ničili kolejnice, asi uražená ješitnost.

K druhému zamyšlení: Udavači jsou všude a vždy, není se čemu divit, a nemyslím si, že by udávali jen z osobního prospěchu. Mysleli si, že pracují pro dobrou věc.

Co se týče legend o národech, na takovém bratrství mezi příbuznými národy a vytvoření společné republiky vidím jen klady. Rozpad Československa byl osudovou chybou.

Karma

Děkuji za článek.

Myslím si ale, že se o obojím mluvit má. Vyrovnat se s minulostí by nemělo znamenat že budeme dělat že není.