Dnes skončilo léto 2015. Léto, které nás všechny změnilo. Stali jsme se Evropany.

Léto 2015 bylo léto plné katastrofických zpráv. Ale všechno špatné, je k něčemu dobré. Před rokem téměř žádný Čech nevěděl, jak se jmenuje řecký premiér a rozhodně nikoho nezajímalo, co odehrává na makedonsko - srbské hranici.

Pro účely této úvahy začalo léto 2015 už zvolením nového prezidenta Evropské unie. Stal se jím bývalý polský premiér Donald Tusk. Tato volba je vítězstvím jedné polské generace a velikou prohrou jedné české generace. Polsko jako málokterá země dokázalo využít evropské fondy k modernizaci dříve převážně zemědělské země do současné podoby váženého a významného člena Evropské unie se stovkami kilometrů nových dálnic postavené za evropské peníze. Nejde samozřejmě o jedinou osobu, i když to má značný symbolický význam. Do roku 2012 byl předsedou Evropského parlamentu Jerzy Buzek a mnozí Poláci dnes mluví slušnou angličtinou možná i díky tomu, že druhý nejpočetnější národ obývající Británii jsou po Angličanech právě Poláci. Ne nejde o vtip, Poláků v Británii trvale pracuje kolem milionu.

U nás naprosto systematicky celé roky snižoval význam Evropské unie a tedy význam jakéhokoliv angažování se v ní -  bývalý prezident Klaus. Ptám se, co nám jeho a zprostředkovaně "naše" pohrdání Evropou přineslo ? Představa, že by se nějaký český politik stal předsedou Evropského parlamentu nebo prezidentem Evropské unie je naprosto fantasmagorická. Víte ono by to nešlo ani čistě technicky. Už jste slyšeli nějakého našeho politika mluvit anglicky ? Já ano a nedivím se doporučení žáků jedné základní školy, aby si příslušný politik zašel k nim odpoledne do anglické konverzace, že mají ještě nějaká volná místa. Jedním z hodně posílaných videozáznamů tohoto léta byl projev předsedy "Aliance liberálů a demokratů pro Evropu - ALDE Party" bývalého premiéra Belgie Guy Verhofstadta v Evropském parlamentu. Když posloucháte tohoto vynikajícího řečníka, je těžké uvěřit, že vlámština a nikoliv angličtina je jeho rodný jazyk.  A co se postavilo u nás z "fondu soudržnosti EU ? Například také areál pro sjezdové lyžování v jedné z nejteplejších oblastí České republiky v obci Osvětimany, který patří hradnímu kancléři Ing. Vratislavu Mynářovi.

Byly jsme celá léta vychováváni k pohrdání Evropskou unií. Jaké bylo naše překvapení, když jsme viděli demonstrovat a dokonce umírat Ukrajince za to, aby se mohli stát plnohodnotným Evropským státem s perspektivou členství v Evropské unii. Proč o to,  ti lidé z Ukrajiny tak moc stojí ?

Jaké je naše překvapení -  také z tohoto léta -  když vidíme, jak mnoho jsou ochotni obětovat Řekové, jen pro to, aby jim zůstalo Euro ?

A ještě jednu věc, jsme se toto léto dozvěděli. Totiž, že my Evropané nemáme žádné přátele, nebo méně vyhroceně řečeno, že nemáme nikoho, kdo by za nás řešil naše problémy. Obamova Amerika není Amerikou, která kdysi nasazovala životy na pobřeží Normandie, ale není už ani Clintonovou Amerikou, která pod tlakem uprchlíků z čtyři roky obléhaného Sarajeva zprostředkovala Daytonské dohody. Tyto dohody masakry v Bosně a Hercegovině ukončily. 11. července 2015 -  tedy také toto léto -  dvacet let poté, na to vzpomínala světová veřejnost u masových hrobů ve Srebrenici s Billem Clintonem a Madeleide Albrightovou včele.

Spojené státy připravovaly v roce 2013 ozbrojenou intervenci v Sýrii, ale díky nerozhodnosti prezidenta Obamy a ministra zahraničí Kerryho, USA  letecké údery na poslední chvíli odvolaly. Spojené státy také odvolaly své vojáky z Iráku a podstatně snižují vojenské nasazení v Afgánistánu. Nevím, nejsem žádný vojenský odborník, ale dokud tam USA působily, žádné zástupy uprchlíků z těchto zemí do Evropy neproudily.

Spojené státy na poslední chvíli zrušily intervenci v Sýrii pod tlakem Ruska. Rusko použilo své právo veta v Radě bezpečnosti OSN, aby tomu zabránilo. Rusko také použilo své právo veta - opět v Radě bezpečnosti OSN, aby zabránilo Evropské agentuře "Frontex" ničit lodě převaděčů - pašeráků lidí u libyjských břehů. Rusko zcela otevřeně vyhrožuje ukrajinské vládě, za to, že chce podepsat asociační dohodu s Evropskou unií.

Toto léto, nám ukázalo, že jedné velmoci jsme téměř lhostejní a ta druhá dělá všechno proto, aby nám Evropanům uškodila.

V ČR existuje skupina politiků a občanů, kteří se domnívají, že  - řečeno slovy známé písně Karla Gotta  "To musím zvládnout sám". Pro tyto příznivce naprosté samostatnosti i v situaci statisíců uprchlíků všude kolem nás,  mám jen několik málo čísel. Hranice České republiky měří 2 290 km, tedy dva miliony dvě stě devadesát metrů. Mohli bychom hranici ČR rozdělili například na padesátimetrové úseky, to je asi maximum, co je jeden člověk schopen uhlídat. Musíme ovšem také  počítat s tím, že ochránci hranic se musí dejme tomu jednou za osm hodin vystřídat. I kdyby "noví hraničáři" dle představ Dr. Konvičky, nikdy neměli weekend a nikdy neměli dovolenou, pak potřebujeme sto padesát tisíc lidí, aby střežili 45 800 padesátimetrových úseků hranice. Jsme schopni my ostatní je vyzbrojit a zaplatit jejich službu ?

Nebylo by náhodou jednodušší střežit krátký úsek hranice mezi Tureckem na jedné straně a pevninským Řeckem a Bulharskem na druhé straně ?

Podobenství na závěr. Občas dojde k tragické automobilové nehodě. Přesto nikoho nenavrhuje zakázat všechna auta a vrátit se k dopravě na koních. Ano Evropská unie funguje nedokonale, velmi nedokonale a někdy dělá i tragické chyby. Po tomto létě je snad ale většímu množství lidí zřejmé, že bez Evropské unie se v současném světě neobejdeme.

Cesta dopředu vede přes zdokonalování tak nedokonalé Evropské unie. Cesta dopředu nevede přes pohrdání Evropskou unií. My Evropané si musíme věřit, musíme věřit, že my sami dokážeme řešit naše problémy. Nás Evropanů je pět set milionů, půl miliardy,  tedy velmi zhruba  jen o polovinu méně, než tolik obávaných Číňanů a téměř dvakrát více, jak tak mocných Američanů.

Pokud budeme budovat lepší Evropskou unii, pokud si budeme po tomto tragickém horkém létě 2015 více věřit, pak dokážeme mnohem víc a budeme se bát světa kolem nás mnohem méně. Člověka (a společenství)  který si váží sám sebe,  si také váží a respektuje jej svět, který ho obklopuje.