Maminka

25. 05. 2012 11:15:00
Včera mi po dlouhém nádorovém onemocnění zemřela maminka. O mé mamince nenajdete ani zmínku na webu. Současný svět je již tak virtuální, že kdo se dnes nedá „vygooglit“, jako by vůbec obyvatelem této planety nebyl, jakoby nikdy ani nežil. Chci se pokusit o to, abych to v krátkém příspěvku změnil.
Maminka v první řadě uprostřed se svými žáky v bílé halence s kruhovitým výstřihem.
Maminka v první řadě uprostřed se svými žáky v bílé halence s kruhovitým výstřihem.není znám

Chtěl bych, abyste všichni věděli, že moje maminka byla velice pohledná žena. Muži jí obletovali, od jejího dospívání. Je otázka, jestli jí to v životě přineslo, více štěstí nebo smůly. Snadno si našla v průběhu života dva manžele, ale o oba přišla. Poté asi - již se dvěma dospívajícími dětmi - nebyla zrovna ideální partie. Přesto si dobře pamatuji, jak k nám domů chodili „na kávu“ její známi z dětství a stále čekali, jestli se z „kávy“ nevyvine něco dalšího. Ale nevyvinulo se, maminka po smrti mého tatínka, již s dalším mužem nechtěla žít ve společné domácnosti.

Chtěl bych, abyste všichni věděli, že moje maminka, byla velmi statečná a cílevědomá. Moc se snažila, aby její dvě děti netrpěli tím, že nemají tatínka. Začátkem sedmdesátých let byla cesta k moři do Chorvatska něco, čím se školní děti mezi sebou chlubily. Moje maminka koupila kempinkový rozlehlý stan. Toto těžké břemeno, jsme společně se všemi kufry a ostatními zavazadly dovlekli ona, čtrnáctileté a pětileté dítě tramvají k zájezdovému autobusu (všechny ostatní „účastníky zájezdu“ dovezli příbuzní auty). Po příjezdu do Chorvatska jsme poprvé v životě zkoušeli stan postavit. Ještě, že byla maminka tak pohledná – ochotní pomocníci se k velké nevoli jejich manželek ze zájezdu – nakonec našli. Maminka byla v té době odbarvená blondýna. Pamatuji si dobře, že když jsme chodili v Chorvatsku pěšky podél silnice na nákup do nedalekého městečka, tak nám zastavoval nějaký Chorvat každých několik minut. Nestopovali jsme, naopak maminka měla strach, aby nás případně neodvezli někam jinam. Přímo v autě dostala maminka několik nabídek k sňatku. O několik let později, se maminka vydala do Chorvatska úplně sama (jen se dvěma dětmi) autem – tedy pokud se dá trabant nazývat plnohodnotným autem. V ostrých strmých stoupáních na Dalmatském pobřeží, jsme často čekávali vedle auta, až se přehřátý dvoutakt vychladí.

Chtěl bych, abyste všichni věděli, že moje maminka byla mimořádně pracovitá. Byla tak vychovaná a jiný způsob života si ani neuměla představit. Od narození trávila část dne na poli na Vysočině, kde měli moji prarodiče hospodářství a také restauraci – hostinec. Od svých pěti let se musela starat třeba o dohled nad pasoucím se dobytkem, od školního věku se účastnila těžké fyzické práce při orbě, při žních, při mlácení zrna ( kombajn jsme neměli), při stohování slámy atp. Mimoto každý den časně ráno musela uklidit hospodu. Snem mé maminky bylo stát se veterinářkou. Její rodiče však její pomoc v hospodářství zejména v letním období velmi potřebovaly a tak se stalo, že maminka se stala učitelkou, aby měla „dva měsíce prázdnin“. Od prvního do posledního dne „prázdnin“ až do svých asi padesáti let, pracovala téměř celé léto v hospodářství - na poli. V Brně jsme v té době měli ještě zahrádku a maminka si neuměla jinak odpočinout, než v týdnu po skončení vyučování, ještě pracovat u domu na zahrádce. V létě nám každý den natrhala jahody a udělala plný mixér moc dobrého jahodového kokteilu – na kterém jsem vyrostl. Mé mamince nemohli její rodiče při výchově dětí pomáhat, žili daleko na vesnici a měli své práce dost. Moje maminka úplně sama vychovala dva syny a oběma dala vysokoškolské vzdělání.

Chtěl bych, abyste všichni věděli, že moje maminka byla výborná učitelka. Byla na své žáky přísná a tak ji žáci měli rádi vždy až po nějaké době. Rok na to však úplně stačil. Koncem každého školního roku mě maminka brala na školní výlet se svými žáky. Žáci se na výletě mohli přetrhnout, aby mamince vycházeli vstříc, což se projevovalo mimo jiné tím, že mě pohledné osmačky a devíťačky ochotně hlídaly. Moc se mi to líbilo a na další školní výlet, jsem se pak rok těšil. Děti se u maminky hodně naučily a jejich znalosti byly oceňovány třeba na gymnázium, kam pak z druhého stupně základní školy pokračovaly. Nejednou se stávalo, že k nám domů, přišel nějaký středo nebo vysokoškolák se s maminkou radit, nebo jí poděkovat. Žáci mé maminky si pro ni nejednou také přišli přímo domů, aby jí odvedli na sraz své třídy po mnoha letech. Ještě neuvěřitelných čtyřicet pět let po skončení základní školy, na ni její žáci vzpomínali a ještě před dvěma lety – v maminčiných 73 letech ji dopravili na sraz jejich třídy.

Chtěl bych, abyste všichni věděli, jaká byla moje maminka.

Autor: Radim Doktor | pátek 25.5.2012 11:15 | karma článku: 27.68 | přečteno: 1262x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 30.40 | Přečteno: 625 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 304 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.80 | Přečteno: 532 | Diskuse
Počet článků 19 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1435

Lékař, který nepřestává být nadšencem těch dvou oborů medicíny, které si před lety zvolil. Milovník Bílých Karpat. Člověk, který chce, aby Česká republika byla lepším místem pro život.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...